K nejkrásnějším místům v krajině patří často soutoky řek. Nedaleko Starého Bohumína přímo na hranici České republiky s Polskem se vlévá řeka Olše do Odry a jejich vody pak společně míří k severozápadu. V této části Horního Slezska neleží česko-polská hranice na hřebenech hor, jak je to jinde v celé její délce obvyklé. Jsme v nížině s meandry, rybníky, slepými rameny a lužními lesy a tím je toto území na pomezí obou států výjimečné.
Krajina na soutoku Odry a Olše fascinuje fotografa Jiřího Spáčila z Bohumína. „Řeka se někdy chová, jako počasí,“ vysvětluje Jiří Spáčil na břehu Odry a máchne rukou směrem k rozvodněné řece. „Když přijdou deště, řek zvedne a v tu chvíli přijde její čas. Ukousne si kus břehu z české nebo polské strany a tím může vytvořit další meandr nebo zákryt na druhé straně hranice.“
Na polském břehu řeky Odry leží stejnojmenná obec obklopená desítkami rybníků, které vlastně ani skutečnými rybníky nejsou. Těžbou štěrku tady lidé vytvořili velké jámy a ty postupně naplnila voda. Wieńczyslaw Wawerski bydlí ve dvacet kilometrů vzdáleném městě, ale u rybníků v Odře je téměř denně. Už několik let má rybníky v pronájmu a věnuje se chovu ryb.
„Voda je tu výjimečná. V Česku je taková voda snad jen v Karlových Varech,“ pochvaluje si Wieńczyslaw Wawerski. „Pochází ze dvou zdrojů a je plná minerálů. Těžba štěrku pronikla až k pramenům a voda tady teď nepřetržitě proudí. Díky tomu, že je voda tak kvalitní, mají ryby neopakovatelnou chuť. Rybí násadu nakupuji v Česku, je to nejblíže. A je dobrá.“
Rybář z Odry si ještě velmi dobře pamatuje doby, kdy byla hranice zavřená, a přes hraniční most ve Starém Bohumíně se mohlo jen na zvláštní povolení. „Každá doba přináší něco dobrého. Já obyčejný rybář si však myslím, že otevřená hranice nám přinese víc, než pohraniční stráž a uzavřené pomezí. K čemu to bylo? Otevřeli jsme hranici a to je v pořádku,“ říká Wieńczyslaw Wawerski a porcuje čerstvě uloveného kapra.
I když u rybníků a říčních ramen to tak vůbec nevypadá, modro-zelený pás kolem Odry se táhne regionem uhlí a průmyslu. Právě charakter této krajiny vytvořil před miliony let podmínky, aby tu vznikla černouhelná pánev, se zásobami žádaného uhlí.
Těžba uhlí a průmyslová exploze s ním spojená přiváděly do Horního Slezska postupně nové a nové přistěhovalce, kteří tu našli práci. Města a vesnice se začaly rozrůstat, až vznikl jeden z nejlidnatějších regionů střední Evropy.
Jedním z hornických měst tohoto kraje je Wodzislaw Slazski. Nese jméno po svém zakladateli – Vladislavovi I. Původní město zničily roku 1241 tatarské hordy, ale přibližně o šedesát let později rozhodl opolský kníže Vladislav, že ho znovu oživí. Centrem Vladislavi je Staroměstské náměstí s domy vystavěnými v 18. a 19. století. Během 2. světové války bylo mnoho domů poničeno, ale podařilo se je obnovit a zachovat jejich původní ráz. Na stěně jednoho z domů jsou od roku 2001 nové sluneční hodiny.
Dnes má město okolo padesáti tisíc obyvatel. Velká část z nich pracuje v okolních dolech a továrnách, ale přestože Vladislav leží uprostřed průmyslové aglomerace Horního Slezska, jeho centrum si uchovalo přívětivou atmosféru starého města. K té patří také návštěva jedné z restaurací v horní části náměstí. Interiér je ve stylu staré venkovské chalupy s krajkovými ubrusy na stolech. Pro turisty nejen z Česka je restaurace zajímavá tím, že najdou v menu klasická polská jídla.
A tak tady můžete ochutnat polskou polévku žurek, maso dušené v zelí známé jako bigos nebo třeba pirohy s masem, sýrem či houbami. „Stále častěji máme hosty z české strany hranice,“ říká Aldona Weber-Materzok, která v restauraci pracuje. „A říkají, že jim polská kuchyně chutná.“
Zatímco k soutoku Odry s Olší lze dojít jen po turistické stezce, další společné místo na česko-polské hranici je rušnější. Ocelový most přes Odru mezi Starým Bohumínem na české straně a polskými Chalupkami tady stojí od konce 19. století. Už na první pohled je patrné, že lidé ani příroda se s tímhle mostem na hranici nemazlili.Více >>
Ve vesnici Laźiska na pravém břehu hraniční řeky Olše ukrývá skupina stromů nenápadný dřevěný kostelík Všech svatých z počátku 16. století. Z hlavní silnice je ho velmi snadné přehlédnout, jde však o jeden z nejvzácnějších dřevěných kostelů v Polsku.Více >>